Každý z nás to zažil,
podaří se vám něco o co jste usilovali a někdo kdo usiloval o stejnou věc vám potom závidí a začne se k vám chovat úplně jinak. Nemusí to být vždy boj o něco , co může získat jen jeden člověk, jako jsou pěvecké soutěže kde je prostě jen jedno první místo, ale například přestup v práci. Ne povýšení, ale třeba přestoupení z agenturní firmy pod kmen ve firmě ve které pracujete.
To je právě můj případ. Povím vám co se mi stalo.
V loňském roce 2020 jsem na jaře v práci poznala ženu. Byla to starší usměvavá, na první pohled milá starší paní, která se rada skamarádí. Povídali jsme si a docela jsme si sedli. Po několika měsících jsme zjistili, že jsme skoro sousedky, bydlí ve vedlejší vesnici. Takže jsme se domluvili, že budeme jezdit do práce společně a střídat se v tom kdo bude řídit. Byla jsem hrozně ráda, obě jsme ušetřili polovinu peněz za pohonné hmoty, ale já byla ráda dvojnásob, jelikož se mi bohužel v létě o dovolené podařilo srazit divočáka a odepsat si auto. No a jelikož korona, tak jsem měla auto servisu skoro měsíc. Tudíž jezdila jen paní a já jí benzín zaplatila.
Jenže mezi tím jsem v práci už řešila to, že se mi nelíbilo jak pracuje koordinátor, pod kterého jsem v práci spadala. Měl hrozné způsoby jak jednat s lidmi, spoustu věcí si nepamatoval a bylo mu jedno jak se v práci cítíte nebo co se tam s vámi děje. Hlavně, že tam jste a pracujete.
Nikdy jsem se nikam nešplhala, takže když se mi v předchozí práci povedlo povýšení z pokladní na hlavní pokladní a zástup vedoucí oddělení, tak jsem byla ráda a říkala si, že jsem prostě šikovná a všimli si mě. Tady jsem přemýšlela, že by bylo fajn se dostat pod kmen firmy, ale nijak jsem se netlačila. Říkala jsem si, že pokud semnou budou spokojení, tak si mě prostě přetáhnou.
Jenže, končil pracovní týden a druhý den měla začít celozávodní dovolená. Hala na které jsem byla končila o den dříve, měli jsme odpolední, takže poslední směna. Ovšem večer v osm hodin zamnou koordinátor přišel a oznámil mi, že já nekončím a zítra mě potřebuje na jiné hale. A odešel. Naštvalo mě to, takže jsem se sebrala, šla do kanceláře a začala se ptát, vysvětlovat a zjišťovat své možnosti. Bylo mi řečeno, že jsou semnou velice spokojení a, že si mě vzít nenechají. Takže super hned jak korona dovolí půjdu pod kmen.
Nechávala jsem si to pro sebe, přeci jenom může se cokoliv stát a já pak budu za blba, že jsem si vše vymyslela. Už jsem poučená z jiné doby 
.
Mezi tím jsme si povídali s paní a já zjistila, že i ona chce pod kmen a prý to má už dlouho slíbené, že to teď byl rok co byla pod agenturou a už jenom čeká až jí řeknou, že ji berou. No mezi tím vším jsem paní poznávala víc a víc a zjišťovala, že to umí být pěkně umanutá a zákeřná paní, když chce.
Ovšem kdo to neumí, že. ?
Neřešila jsem to, když někoho pomlouvala tak jsem to ignorovala a když mi začala říkat ať si dám pozor na tu a na tu, protože jsou to zákeřné mrchy, tak jsem ji jen odpálkoval s tím, že tu znám a je to moc milá holka a na tu druhou si udělám názor sama. Rozhodně nebudu soudit někoho na základě toho, že jedna paní povídala.
Postupně jsem začala zjišťovat, že paní ráda vše zveličuje a přehání v tom co říká. Slýchala jsem jak paní je neoblíbená, jak si na ni stěžují a ještě jsem tak úplně nechápala proč. Sama jsem jí řekla, že je zvláštní a že jí lidé buď milují a nebo nesnáší, nic mezi tím. Já jsem sní problém neměla, takže jsme si v klidu povídali, jezdili spolu do práce, chodili spolu v práci na obědy, navštěvovali se doma.
Měla i spoustu slabých chvilek a svěřila mi spoustu svých tajemství a trápení ze svého osobního života, minulého i současného.
Naštěstí můj odhad na lidi ještě úplně neumřel a od začátku mi v hlavě svítila kontrolka. Nic z mého osobního života, co by mi mohlo ublížit kdyby se dostalo ven jsem jí neřekla.
V práci zamnou byla šéfova, ,,Kačko v prosinci nastupujete pod kmen, ale ještě to nikomu neříkejte a s paní o tom nemluvte, my jí tady nechceme, stěžují si na ni jak spolupracovníci, tak ostatní lidé v hale. Když dělá práci ,která ji nevyhovuje tak si stěžuje a brečí, že se to nedá zvládat a je schopná prostě přestat pracovat což prostě nejde. ,,
Nevím přesně co se v práci stalo, ale šéfová od té doby jakoby na ni byla vysazená ,všechno co udělala špatně viděla a hned ji to vyčítala. Do té doby to osobně nedělala. Štvalo mě, že jí to narovinu nikdo neřekne. Viděla jsem, že dělá chyby a slyšela spoustu vítek k její osobě, ale furt se mi to nezdálo. Každopádně jsem nechtěla být ta kdo jí řekne, ,,Lidi tě tu nemají rádi, nikdo s tebou nechce pracovat, všichni si na tebe stěžují.,, Od toho tam byli jiní, kteří jí to měli říct, ale neřekli. ,,Všechno je v pořádku a až to půjde tak vás vezmeme. ,,Asi nejhorší na tom všem bylo, že to vše byla pravda, paní skutečně dělala spoustu chyb, ale nehodlala je přiznat. Podle ní bylo vše v pořádku a to co dělá špatně ona, tam dělají všichni.
Nelze změnit člověka, který ve svých činech nevidí problém.
Pak už to bylo k nevydržení. Cestou z práce, do práce , na obědě, na každé pauze, prostě pokaždé co jsme se setkali jsem neposlouchala nic jiného než to jak ona je ukřivděná, jak jsou na ni všichni vysazení a ona jaká je chudinka, jelikož tam tahá jako pí.. a nikdo to neocení a jak si bude stěžovat a hnát vše přes odbory atd atd…. Ze začátku jsem ji naslouchala a snažila se jí nějak uklidnit a vymlouvala ji její šílené teorie.
Šla mi z toho hlava kolem. Nemohla jsem jí říct, že já už vím, že pod kmen jdu a nemohla jsem jí říct, že vím pravdu o tom proč jí tam nechtějí. I manžel doma mi řekl ať se do toho vůbec necpu, že nakonec budu ta špatná já. Byla jsem zoufala, chtěla jsem jí pomoct, ale nevěděla jsem jak.
Že mě berou pod kmen definitivně jsem se dozvěděla na konci srpna.
Celé tři měsíce jsem poslouchala její nářky, výčitky, vztek a nadávky. Na začátku listopadu už jsem to nevydržela a řekla jí, že já už to mám jisté od prosince nastupuju. Pořád tvrdila jak mi to přeje a že na mě se rozhodně nezlobí. Bavila jsem se sní úplně normálně, tématu přestupu jsem se úplně vyhýbala, ona bohužel ne. Bylo v ní tolik zášti, že prostě nedokázala mluvit o ničem jinem. Opravdu větší chudinku ukřivděnou jste nikdy neviděli.
Navrhovala jsem jí různé alternativy, ,,Přestup na jinou směnu, říkala jsi, že tam je s tebou šéf spokojený a že by si tě tam vzal.,, ,, Nechci na jinou směnu, chci zůstat tady.,, ,,Tak jdi za tím šéfem z jiné haly, říkala jsi, že je to tam velký zvíře a že by tě tam mohl dostat, hold budeš dělat dvanáctky, ale ty to zvládneš, tady chodíš na šestnáctky a jsi v pohodě.,, ,,Nechci, se nebudu někoho doprošovat.,, ,,No tak si řekni koordinátorovi ať tě dá někam jinam kde tě vezmou.,, ,,Ne já chci prostě zůstat tady.,,
No a tím jsem to začala vzdávat a pochopila, že pokud nebude po jejím tak nebude spokojená.
Dál jsme spolu jezdili do práce a snažili se nějak normálně bavit.
Přestoupila jsem dostala nové tričko s logem firmy a jelo se dál. Paní mi to pořád přála a pořád přemýšlela, jak to udělat aby byla tam co já. Nejhorší bylo, že mezi tím vzali pod kmen i spoustu dalších lidí, ona byla mezi málem které nechtěli. Pořád to nechápala a zlobila se víc a víc. Já postupně zjišťovala co kde všechno provedla a proč jí doopravdy nechtějí. A nebylo toho málo. Mimo jiné i její věk asi hrál dost roli, blíží se k šedesátce.
Byl konec roku před vánoci a ona nebyla poslední týden v práci. Manžel šel na operaci tak na něho měla paragraf. Slíbila jsem, že se jí poslední den podívám kam je po novém roce napsaná na rozpisu práce, který máme na nástěnce. Nebyla tam. Nebyla na rozpisu jednotlivé práce ani na rozpisu agenturních zaměstnanců. No teď s tím stejně nic neuděláme. Ona se neozvala aby se zeptala a já jí teď nebudu rušit, má jiné starosti.
Začínali jsme odpolední směnou, takže jsem ji zavolala v sobotu a řekla jí co a jak. Doporučila jsem ji aby si koordinátorovi zavolala, kdyby jí chtěl hnát zítra na noční tak ať je vyspalá. On byl totiž schopný vám zavolat večer v šest hodin, že vás čeká od desíti na hale a když nepřijdete máte áčko. Po telefonu mi přišla taková odměřená, ale neřešila jsem to.
V pondělí když jsem přišla do práce, tak ona tam byla. Šla jsem za ní, jak to že tam je? A prý jí koordinátor poslal normálně sem. Pak se na mě zamračila a prý proč jsem jí řekla, že tam není napsaná když tam napsaná je?! Nechápala jsem a přísahala, že před vánoci napsaná nebyla. Tak že se jdeme podívat. Nebyl tam žádný rozpis. Pořád se na mě mračila a já už věděla, že je něco špatně.
Bonbonek byl když si mě vzala stranou a řekla mi. ,,Já nechci nikoho z ničeho obviňovat, ale když jsme byli posledy (na konci listopadu) v tom fast foodu, tak mi u tebe v autě asi vypadli stravenky z tašky.,, V tu chvíli mi proběhlo hlavou takových myšlenek, dělá si ze mě srandu nebo mě tu právě obvinila, že jsem jí ukradla stravenky?
Co se to jako děje?? Odpověděla jsem jí, že pokud jí tam vypadli tak tam budou, jelikož na té straně mám rozbité dveře a nejdou otevřít, takže tam dcera nesedí a jsou tam jen naházené věci. Což ona věděla a v šoku jsem odešla. No každopádně jsem auto druhý den pro jistotu prohledala a pochopitelně žádné stravenky nenašla.
Co se to děje?
Ona mě opravdu právě obvinila z krádeže?
Byla jsem docela nešťastná ,jelikož jsem nechápala co se děje. Ovšem další den mi začalo svítat. Začala si před ostatními stěžovat, že si asi u někoho v autě zapomněla stravenky a že je prostě nemá. Všichni věděli, že jezdíme spolu, tudíž bylo jasné, že mluví o mě. Normálně začala roznášet, že jsem jí okradla. Naštěstí jsou kolegové v práci duchapřítomní, nic jí nevěří a vše mi hlásí, abych věděla co vše o mě říká.
Bohužel stravenky byl jen začátek a bylo to, to nejmenší.
Závist dělá s člověkem divy a tak jsem se dozvěděla třeba to, že nic neumím, že mi paní byla dobrá když jsem neměla auto a ona mě vozila do práce, že jsem si přestup pod kmen vybrečela, jelikož někoho jako jsem já by nikdy nevzali, že jsem protekční mrcha… Neměla na mě žádnou pravdu z mého života, tak začala roznášet co si vymyslela. Nevěřila jsem tomu, že by takhle otočila a ještě víc jak měsíc jsem tohle ignorovala a snažila se sní komunikovat, zdravila jí a smála se na ní. A ona?!
Seděli jsme s dalšími kolegy na jídle a oni na tohle téma narazili, dělali si ze mě srandičky a ozvala se kolegyně, že o tom nic neví a co se děje. Tak na ni koukám a říkám ty si to ještě neslyšela? To si jedna z mála, ale neboj ono se to k tobě taky dostane, zvlášť když sní teď pracuješ. No a uběhla hodina a kolegyně za mnou přijela. ,,Kačko měla si pravdu, přišla za mnou a řekla mi, ,,že si intrikářská svině a že si musela někomu vlézt hodně hluboko do zadku, aby tě vzali pod kmen jelikož nic neumíš a seš úplně k hovnu.,, Mě se udělalo v tu chvíli špatně, zamotala se mi hlava a byla jsem na omdlení. To přeci nemůže myslet vážně, tohle si přeci nemůže vůbec dovolit. Tohle nemohl říct člověk, který mi ještě nedávno brečel na rameni kvůli tomu co se mu stalo doma, člověk který mi říkal jak je rád, že mě poznal, že je rád že nemusí teď domů řídit jelikož je unavený a klidně mi usnul v autě po cestě domů.
Bohužel řekl a pokračuje v tom do teď. Ignoruju ji, ale je to hodně těžké. Mrzí a štve mě to zároveň. Chtěla jsem to nějak řešit, ale napadli mě jen dvě možnosti. Výchovná facka a nebo to v práci řešit s nadřízenými. Jenže snažte se vysvětlit šedesátileté bábě, že to co dělá je špatné, ona to přeci musí vědět?! No a řešit to v práci to je tak akorát na to, že by ji mohli vyhodit a na to já asi nejsem dost velká mrcha, jelikož vím dost o jejím soukromém životě a přijít o práci by pro ni bylo devastující.
No a co teď?
Zatím to nechávám být. Uklidňuje mě fakt, že ji v práci nikdo nebere vážně, že když o mě začne něco říkat tak se to hned dozvím a jsem uklidněna ať si z toho nic nedělám, že mě pořád mají rádi a hlavně doslova mi bylo řečeno, že si vybrečela přestup pod kmen a měla by jít na jinou směnu. Dočkala se a všichni jsou rádi, že se jí zbaví.
Ale řeknu vám, ta ženská má štěstí, že nejsem taková mrcha jakou ze mě dělá, jelikož kdybych si pustila hubu na špacír já tak jako ona, tak by musela chodit kanálama.
Závist je vlastně také forma psychického teroru, někdy i citového vydírání. Člověk který vás měl rád se nejednou změní a vám to ublíží a udělá v hlavě zmatek.
Závist je jen jedno velké zlo a v lidech probouzí to nejhorší co v nich je.
Nedovolte závisti aby vám ovládala život.
Skončíte sami a nenávidění.
Máte taky podobnou zkušenost jako já? Jak jste jí řešili? A vyřešili jste ji? Napište mi!
Jsem Katka a kdysi jsem bývala naivní holka zlomená člověkem, který tvrdil, že mě miluje.
Nemiloval, jen semnou manipuloval, byla jsem hračka, jen jeho antistresový míček.
V současné době, jsem vdaná, vyrovnaná a psychicky silná žena se kterou si už nikdo nebude hrát!
Jsem tu pro lidi, kteří si prošli stejným psychickým terorem jako já. Nejste v tom sami.
Pojďme společně všemu špatnému říct jednou pro vždy dost.